V Y K Á Ň

“OBČANSKÝ SPOLEK”

Aktuality:

VYKÁŇ

Vykáň patřila v průběhu 10. století Slavníkovcům a doložena je v listinném falzu k roku 993 jako dědictví sv. Vojtěcha. Ten ji daroval břevnovskému klášteru, v jehož držení zůstala až do husitských válek. V roce 1420 připsal císař Zikmund obec se 35 usedlostmi Janovi Vrbíkovi z Tismic, od kterého ji v roce 1437 získal Jindřich ze Stráže. Od té doby náležela Vykáň do roku 1608 k přerovskému panství, kdy se stala trvalou součástí panství kounického. V průběhu třicetileté války byla obec, tak jako řada obcí v okolí, vypálena švédskými vojsky generála Johana Gustafssona Banéra, rychle však byla obnovena. V roce 1773 zde zřídil František z Lichtenštejna první školu.

Vykáň je dnes samostatnou obcí s katastrální výměrou 6,15 km² a 383 obyvateli; leží sice v okrese Nymburk, pověřeným obecním úřadem k výkonu státní správy je ale město Český Brod v okrese Kolín.

 

Zajímavosti z historie Vykáně

 

Fotografie z roku 1931

        

                            Náves s rybníkem                                                       Pomník

                              Ulice před hospodou

                         Škola

 

Okénko do 50. let

Stránka z dobového časopisu.

 

Historické fotografie hasičů

                   

     Fotografie z roku 1929                  Fotografie z roku 1940, na zahradě domu č.p.5

 

Kostel sv. Havla

Původně raně gotický kostel z poloviny 13. století, přestavěný renesančně nejpozději kolem roku 1600 a znovu v 18. století. Jednolodní obdélná stavba s polygonálně uzavřeným presbytářem a obdélnou kaplí. V jižní stěně zachováno raně gotické okno, ostatní okna obdélná, půlkruhově uzavřená.

Loď kostela je plochostropá, presbytář je sklenut valenou klenbou s lunetami. Ze zařízení vyniká hlavní rokokový oltář z roku 1777.

 Kostel a zvonice v roce 1907             Půdorys kostela

 

Zvonice u Kostela sv. Havla

Barokní jednopatrová hranolová zvonice z 18. století s půlkruhovými okny, krytá jehlancovou střechou. Zvonice je osazena dvěma zvony, větší zvon (Havel) je z roku 1948 a menší je z roku 1947. Tyto zvony nejsou původní. V současné době se zvoní každou neděli v poledne. Zvonění zajišťují členové o.s. Vykáň - Petr Veselý a Ondřej Prášil.

Původně byla zvonice osazena těmito zvony:

První: 65,5cm v průměru, 49cm vysoký; nápis: „ANNO  1691 GOSS MICH JOHANN CHRISTOFF WALTHER IN PRAG.“ Na plášti reliéf Madonny se sepjatýma rukama ve svatozáři.

Druhý: 47cm  v průměru, 38cm vysoký. Nápis: „1769 GOSS MICH JOHANN CHRISTIAN SCHVNCA IN PRAG.“  Pod tím rokokové mušlové ornamenty. Na plášti reliefy sv. Floriana a sv. Michaela archanděla.

           Větší zvon                               Menší zvon

A takto vypadá zvonění v reálu:

 

 

Márnice

Barokní márnice z 18. století.

 

Náhrobky

Kamenné náhrobky z roku 1852.

 

Socha sv. Donáta

Barokní pískovcová socha z roku 1765 postavená na příkaz kněžny Marie Terezie Savojské. Stalo se tak po jejím písemném nařízení dne 27. června 1764 ve Vídni, kdy poručila, aby na každém jejím panství byla na příhodném místě v polích postavena socha sv. Donáta, patrona proti krupobití a škodlivé bouřce. Na pískovcovém podstavci sochy je vytesán Savojsko-Lichtenštejns­ký znak.

Socha sv. Donáta je zapsána do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 35765/2–1971.

     

 

Milník

Pískovcový milník z poloviny 19. století. Spolu se sochou sv. Donáta vytváří působivé a harmonické zákoutí s výhledem do Polabí.

 

Křížek

Kamenný křížek z roku 1859, v roce 2008 svalený a rozbitý, v průběhu roku 2009 zrestaurován do původní podoby.

 

Statek č. 5 - brány

Pozdně gotický statek, ke kterému se zřejmě váže zmínka k roku 1529, kdy se vzpomíná stavba brány u statku hospodáře Duchka Hřiba a k roku 1564, kdy se vzpomíná Šimon Hřib. Tomu nasvědčuje i pojítko mezi jménem majitele autentickým erbovním znamením tří hřibovitých hub na jedné z bran; o rodu s podobným erbovním znamením se však zatím nepodařily dohledat žádné další informace. Od roku 1664 patřil statek rodu Kadeřávků.

Dodnes se u statku dochovaly zbytky dvou pozdně gotických až goticko-renesančních bran. Velmi cenný je akvarel, jehož autor zachytil podobu usedlosti čp. 5 i obě brány na konci 19. století. V záklenku portálu vjezdu do dvora je osazen kamenný erb s heraldickým znamením tří hub, který se dnes uplatňuje v ploše pozdějšího sloupku stávajícího vjezdu do dvora. Druhá brána, situovaná v ohradní zdi zahrady, byla v době pořízení akvarelu zazděna. Náročné výtvarné pojednání tohoto vjezdu se vyznačuje pozdně gotickým portálem s bohatou profilací a renesančním štítovým nástavcem. v současné době se na místě této brány nachází kolekce několika tesaných článků portálu.

Dochované artefakty představují velmi cenný doklad vztahu stavovské osoby k zakoupené poddanské usedlosti, jež prostřednictvím erbu demonstrativně deklarovala své sociální postavení. V případě vykáňské usedlosti čp. 5 je podstatná i existence dvou letopočtů (1536 a 1595), které svědčí o stavebních aktivitách v průběhu 16. století, a to nejen v určitém krátkém časovém úseku.

       

 

Statek č. 27 - brána

Zajímavá barokní brána statku z 18. století.

 

Statek č. 29 - brána

U statku čp. 29 byla ve vjezdu do dvora umístěna honosná brána s bohatě profilovaným goticko-renesančním portálem z přelomu 15. a 16. století. Dodnes se dochoval její zbytek na levém sloupku.

 

Statek č. 32

Barokní statek z 18. století s průjezdem v jižní části a honosnou bránou od severu.

   

 

Pověst O zlaté kachně

K domu č.p. 5 ve Vykáni se pojí různé pověsti. Údajně v minulosti na těchto místech rozložila své budovy opevněná tvrz a na zahradě domu má být zakopán poklad nesmírné ceny. V zemi ukryté cennosti prý dosud hlídá zlatá kachna s dvanácti zlatými kachňaty.

Poklad měl však objevit v podzemní chodbě jeden voják za napoleonských válek, který byl v té době ve statku ubytován. Už se viděl boháčem, ale v tom vojenská polnice svolávala vojáky k poplachu a dalšímu pochodu. Voják, nálezce pokladu, si v tom zmatku nestačil vyzvednout nalezené cennosti. Po delší době, když už skončila vojna, vrátil se voják do Vykáně, aby znovu nalezl místo pokladu. Vchod do podzemní chodby byl již zcela zasypán. Ani po dlouhém a usilovném pátrání poklad nenalezl. Je pravda, že dávný majitel gruntu, pan František Kadeřávek, kdysi nalezl na svém pozemku starý hrnec s různými mincemi a keramické popelnice, které daroval pražskému muzeu.

V podzemí statku jsou prý také různá klenutá kamenná sklepení a podzemní chodby. Jedna z chodeb snad vede až do nedalekého dvora Týnice, nebo až k torzu zbořené kaple sv. Kříže u Bříství. Další chodba měla vést do zdejšího kostela sv. Havla. Při různých stavebních úpravách dvora statku byl objeven starý zasypaný sklep a stará studna, o níž se traduje, že to byla kdysi hladomorna. Kdo ví?

Zdroj: cestyapamatky.cz